Retuš – Umění, nebo nutnost?

Dnes se společně podíváme na něco, co vnímám jako klíčovou součást každé opravdu dobré fotografie – na retuš. Je to téma, které často vyvolává otázky i kontroverze. Co je vlastně retuš? Kde končí pouhá úprava a začíná skutečné umění? A proč je pro mě jako fotografa, který se věnuje Fine-art tvorbě, tak zásadní?

Retuš versus úprava – v čem je rozdíl?

Začněme tím, co retuš není. Úprava fotografií – to jsou rychlé změny, které lze udělat za pár kliknutí. Změna kontrastu, barev, světla nebo přidání filtru. Je to základní korekce, která má za úkol snímek zlepšit, ale bez většího zásahu do jeho podstaty.

Retuš je naopak hluboký proces, který přesahuje techniku. Je to o tom, podívat se na fotografii a přemýšlet nad tím, co vypráví, co na ní zůstane a co musí pryč. Každý detail má svou roli – nic není náhodné. Je to jako skládání puzzle, kde záleží na každém dílku a ve svém výsledku i špatně umístěný malý kousek, může pokazit celkový dojem.

Proč je retuš pro mě tak důležitá?

Fine-art fotografie není jen o zachycení reality. Je to o tvorbě něčeho, co přesahuje běžný pohled na svět. Když fotím, nejde jen o technickou dokonalost. Snažím se do snímku vložit myšlenku, pocit, hloubku – retuš mi umožňuje tuto vizi dotáhnout.

Věnuji maximální péči tomu, aby výsledná práce byla vyladěná do posledního detailu. Na Fine-art fotografii nemá být nic navíc, co by rušilo a zároveň tam nesmí nic chybět. Každý prvek musí hrát svou roli. Právě to je důvod, proč retuš zabírá tolik času. Není to jen technický proces. Je to přemýšlení nad snímkem jako celkem, ale i jeho nejmenšími částmi.

Jde o návrat k samotným základům umění. Slovo “retuš” vychází z původních malířských technik, kdy se obrazy opravovaly ručně. V dnešní digitální éře používáme myši, tablety a pokročilý software, ale princip zůstává stejný.

Avšak nejde jen o techniku. Jde o vizi, o to, co má fotografie sdělit. Retuš mi umožňuje naplno vyjádřit můj pohled na svět, mou myšlenku dokonalé fotografie.

Kdy je retuš příliš?

To je otázka, která mě také často napadá. Můj přístup je jednoduchý – tato úprava by neměla fotografii zbavit její podstaty. Nepoužívám ji k tomu, abych měnil realitu, ale k tomu, abych dodal hloubku, doladil ji a zvýraznil. Fotografie má stále působit autenticky, i když je precizně zpracovaná.

Proč o tom píšu?

Protože práce u počítače často stojí v pozadí a málokdo si uvědomuje, kolik práce za ní je. Chci ukázat, že retuš není jen technická dovednost, ale forma umění. Nejedná se jen o “vyhlazování vrásek” nebo “mazání pupínků”. Je to o tom, posunout fotografii na jinou úroveň, dát jí hloubku a příběh.

Rád upozornil, že slib některých z našich řad “profesionálně upravených fotografií” dost často neznamená, co mnozí očekávají. Mnohdy jde jen o základní úpravy, která se s precizním zpracováním Fine-ART nedá srovnat.

Závěrem bych rád jen dodal, že postproces je pro mě nedílnou součástí mého fotografického umu a není to jen o nástrojích, které používám, ale také o způsobu, jakým přemýšlím o každém snímku.

Možná si teď říkáte, že je to jen můj pohled na věc – a máte pravdu. Nemusíte se mnou souhlasit. Každý fotograf má svůj styl a přístup, ale to je vlastně na focení to krásné.

Je to umění, které má tolik podob, kolik je lidí, kteří ho tvoří.

Děkuji, že jste dočetli až sem a jsem s pozdravem Dlouhý Zdeněk